Tanec ve víru viru / Balet v karanténě

Situace ještě před týdnem nepředstavitelná, je dnes realitou. Jsme v karanténě. V plném provozu zůstaly profese zajišťující chod státu a služeb pro obyvatele; značná část populace je doma. V režimu home office se snaží udržet svůj byznys v chodu, plnit distančně svoje úkoly, doučovat děti… a jistě se jim hlavou honí spousta otázek.

Jak jsou na tom ale lidé v baletu? Co znamená karanténa pro ně? Jak na ně, kteří jsou zvyklí na komunikaci s publikem, na fyzický kontakt s kolegy, působí náhle zavedený stav „social distance“? Jak pro ně, kteří jsou zvyklí na každodenní velkou fyzickou zátěž, funguje „home gym“ a vynucené období klidu? Jak řeší kondici, fixování pohybového materiálu a vůbec ztrátu každodenního režimu? 

Foto: Tyler Sakil

Nikdo neví, jak dlouho bude tento stav trvat. Zatím je karanténa nařízena v Česku do 24. března. České baletní soubory, kde by normálně probíhaly tréninky, přípravy premiér, světelné zkoušky apod., zrušily nebo zcela minimalizovaly provoz. Zatímco v ostravském souboru se včera dohodli na dobrovolném denním tréninku s počtem tanečníků do dvaceti osob a sály jsou po dohodě k dispozici i pro individuální přípravu, v Plzni přistoupili k plné domácí přípravě pro všechny. „Plánovali jsme rozpis tanečníků do malých skupin – tréninky, posilování, sólové a malé skupinové zkoušky, ale z důvodu údržby, dezinfekce a následně uzavření baletních sálů, zkušeben a posilovny necháváme tanečníky raději doma. Všichni ale dostávají plat.“ napsal nám Jiří Pokorný, šéf baletu v Plzni. Tady chystali premiéru Anastázie – poslední dcera cara choreografa Youriho Vámose a ještě 18. března zde proběhla technická a světelná zkouška. Kdy bude premiéra se samozřejmě neví.

Dalším aspektem je „home distance“ – většina tanečníků v baletních souborech České republiky jsou cizinci. „Jsme tu jako v New Yorku,“ říká Lenka Dřímalová, šéfka baletu Národního divadla moravskoslezského, „máme tanečníky z Itálie, Španělska, Rakouska, Austrálie, Japonska, Polska, Portugalska, Británie, Švýcarska, Maďarska, Německa, Francie.“ Tedy kromě Číny a Koreje jsou mezi národnostmi všechny kritické koronavirové země, dodejme. Zahraniční tanečníci jsou pochopitelně plni obav o své blízké doma. Ital Antonio Tretorola pocházející ze Sicílie byl přijat do souboru teprve před měsícem. Hned šel do karantény. Trénuje doma a tajemnice nebo produkční divadla mu nosí oběd a nákupy. Stav, kdy chtěl okamžitě za svou rodinou, vystřídal brzy pocit, že se v Ostravě vlastně zachránil. Jeho každodenní domácí příprava na Facebooku slouží jako povzbuzení a motivace ostatním. Psychická stránka je s fyzickou kondicí úzce provázána, a nakonec to nemusí být nedostatek pohybu a ztráta každodenní rutiny, co může na tanečníky baletu dopadnout nejtíživěji.

Foto: Etienne Boulang

Bleskový globální výzkum situace v baletu provedl Ted Brandsen, umělecký ředitel Holandského národního baletu, když obeslal všechny šéfy světových baletů s tabulkou a dotazníkem, aby zjistil, jaká je v souborech situace. Všechny balety v Evropě, Spojených státech a Austrálii zrušily představení, nebo úplně zastavily provoz. Pouze Rusko, Velká Británie a Jihoafrická republika hrají a zkoušejí. Je ale otázkou času, kdy budou muset svoji činnost a kontakt s diváky přerušit. V několika souborech ještě probíhají zkoušky nových inscenací – jde především o Austrálii, Kanadu a Spojené státy. Z neoficiálního výstupu průzkumu vyplývá, že podstatným aspektem situace je vysoká míra stresu a obav – tanečníci jsou globální komunita a v každém koutě zeměkoule mají známé, kolegy, přátele. Země, kde se už situace stabilizuje, např. Hong Kong, však prošly sinusoidou velkého zhoršení ve vývoji koronavirové krize, což se samozřejmě promítlo i do atmosféry v baletních souborech. Na to je třeba se připravit. 

Výhledově bude aktuální psychologická podpora, práce vedení v rámci krizového týmu, v němž bude mít místo psycholog a možná i HR manager. „Je třeba myslet i na to, co se stane, až to všechno skončí. Čím oslovíme publikum, jestli budou staré tituly fungovat, jak se změní svět a zda s ním budeme umět komunikovat. Nad tím, co budeme tančit potom, se zamýšlíme už dnes,“ dodává Lenka Dřímalová šéfka baletu v Ostravě.

Příště: Současný tanec

Komentáře