Pocit ztráty

Myslím, že jsme všichni počítali s tím, že stav veřejných financí neumožní podporu kulturních projektů, na jakou jsme byli zvyklí. Po zveřejnění výsledků letošních grantů však několik uměleckých subjektů oznámilo útlum nebo ukončení činnosti. Všichni chápeme, v jaké situaci je dnes státní kasa, ale přesto nás výsledky letošních grantů v oblasti tance šokovaly. Nechám na jiných, aby je případně podrobili analýze. Mě okamžitě zaujalo, že jeden z nejvýraznějších nezávislých souborů, o kterém se mluví, který ocenila odborná veřejnost v rámci Cen české divadelní kritiky 2021, a který prokazatelně dělá českému tanci čest i slávu, vlastně končí. Dotace pro Burki&com je tak nízká, že momentálně neumožňuje další tvůrčí rozvoj. 

Jaký je to pocit a jaké jsou úvahy nad touto situací, jsme se zeptali Jany Burkiewiczové, umělecké šéfky a zakladatelky souboru.

Na Facebooku jste vyhlásila přerušení činnosti. Co to znamená a co tomu předcházelo? 

Není to úplné přerušení činnosti, je to přerušení kreativní činnosti, protože nemůžeme za těchto podmínek dál tvořit. A tvorba je podstatou toho, co děláme. Chceme udržet jakýsi velmi omezený chod, ale velmi omezený.

V čem bude spočívat? 

Bude spočívat v tom, že budeme držet jedno, dvě představení, a to reprízovat doma a snad i v zahraničí. Ptáte se mě v době, kdy všechno teprve analyzujeme a samozřejmě si musíme velmi dobře spočítat, co podnikneme. Nemůžeme po těch sedmi letech, kdy se snažíme a usilovně pracujeme, tolik krvácet. Takže naší velkou snahou bude udržet představení a udržet jejich kvalitu. Nepouštět se vůbec do něčeho nového, bohužel se nepouštět ani do výzkumů.  Na to potřebuju kolegy a ty nechci uvádět do jakéhosi omylu, že se něco chystá, a ono se to možná nestane.

A s jakými pocity jste přijala zprávu o výsledné dotaci na tento rok? 

Dostali jsme poměrně nízký grant od Ministerstva kultury ČR, vlastně byl výrazně nižší než loni, takže to bylo rychlé rozhodnutí… 

O kolik nižší? 

O padesát procent.

O padesát procent? 

Ano, je to takhle velké snížení. Byla to tak velká facka, že jsem si uvědomila, že moc možností nemám, že opravdu musím udělat radikální krok. To rozhodnutí bylo rychlé a předcházelo mu přečtení jednoho číselného řádku na webu MK.

Ale proč jste dostali o 50 % míň, to jste se dozvěděla? 

Ne. Vůbec netuším, čím to nastalo.

Chápu, že jste se zaměřila na ten svůj řádek, na svoje hodnocení, ale měla jste vůbec chuť se podívat na to, jak byli hodnoceni ostatní, na celý kontext těch výsledků? 

Asi za tři dny na to jsem se na výsledky podívala. Samozřejmě se to hrozně špatně hodnotí, protože neznám obsahy ostatních žádostí, takže nevím, na co jednotlivé subjekty žádají. Když to vezmu ze svého hlediska, my máme sedmiletou grantovou historii a ten růst je za celou dobu oproti jiným subjektům tak minimální, že to je neudržitelné. V tom vidím rozdíl. U jiných subjektů je patrný progres, finanční podpora jim roste, ale u nás ji nevidím, teď jsme na tom navíc o polovinu hůř. Tohle je to, co chceme zanalyzovat, čím to je. Jestli je to otázka kvality, sympatie, opravdu netuším.

Co to teď pro vás bude osobně znamenat? 

Osobně? Zatím to nemám úplně promyšlené. Posledních pět let mě totálně pohlcovalo divadlo, takže jsem postupně opouštěla svoji druhou pracovní sféru, kam se asi budu muset vrátit. 

Teď mluvíte o oblasti eventů? 

Myslím si, že éra eventů je pryč. Projevovalo se to už před pandemií a teď to bude zřejmě pomalinku dohasínat. Eventy se přetransformovaly v něco, co je z mého pohledu daleko zajímavější. Zůstaly akce jako jsou Designblok, příležitosti v Moravské galerii… zkrátka obrazový a divadelní pohled na to, co takové akce a instituce prezentují. Takže to není úplná ztráta divadla. Uvidíme. 

A co ta situace znamená pro vaše tanečnice a tanečníky? 

Zatím jsem s nimi nemluvila, jen si píšeme. Je jim to líto. Znamená to, že přijdou o část práce, což v této době není jednoduché.

© Vojtěch Veškrna

O kolik se jedná lidí? 

Pokud vezmu jen tvorbu a dva projekty, které nás měly čekat, tak mluvíme řádově o třiceti lidech. Když vezmu všechny kreativní týmy, tanečníky, produkci, je to samozřejmě ještě větší tým. 

Pracují s vámi jako freelanceři, že ano?

Nejsme bohužel schopni nabídnout nikomu dlouhodobou práci, či úvazek. Už nyní tanečníci a tanečnice ze zahraničí, kteří spolupracují na Ostrově, přemýšlejí o své situaci a hledají si práci jinde. Pokud nebudou mít dostatečné zázemí tady, tak půjdou jinam. A jsou to kvalitní lidé. Lidé, kteří tady chtěli pracovat, bohužel jim to nebude umožněno. A kvalita tance v Česku částečně klesne. 

Vy máte v souboru i tanečníky, kteří jsou na scéně řadu let, mnozí mají rodiny. Předpokládám, že se živí především tancem, protože je vidím i v jiných projektech. Co s nimi bude? 

Ten boj si každý musí vybojovat sám, ale stále častěji se setkávám s tím, že lidé odcházejí z oboru dělat jinou práci. S překvapením zjišťuji, že sice odcházeli s pocitem smutku, s pocitem, že přišli o něco, co milovali, ale když přešli k jiné práci a já jim teď volám, tak mi řeknou – „promiň, my jsme teď spokojení, my ani ten záskok nechceme, vlastně se nám ulevilo“.

To si umím představit u technických profesí, ale těžko u tanečníků.

Ale týká se to i tanečníků. 

Máte nějaký feedback z komunity na to vyhlášené přerušení činnosti? 

Ano, v tom smutku mě právě to hrozně potěšilo. Těch zpráv, co mi za poslední týden přišlo! Všechny byly velmi podporující. Trochu jsem se bála i toho, že to proběhne bez povšimnutí. Člověk je za ty roky tak unavený, že se obává těch nejhorších variant. A to se naštěstí nestalo. Podpora byla i divácká, od lidí, které osobně neznám. Naplňuje mě to nadějí, že budeme schopni část repertoáru uvádět. 

© Václav Jirásek

Jak velká finanční částka by vás vrátila do hry? Dejme tomu, kdyby se objevil nějaký sponzor. 

No, mně to přijde až fascinující. Bavíme se tady o financích – a jsme za ně určitě vděční, to nepochybně, ale statisíce, které dostáváme na provoz souborů, jsou ve srovnání s rozpočty divadel nebo festivalů legrační. Takže donátora by takový soubor přišel řádově na statisíce korun. 

Kolik jste žádali? 

To je ironie celé té věci. Já si velmi uvědomuji, v jaké situaci se stát nachází. Bylo by mi nepříjemné žádat o částky, které by byly přemrštěné, protože vím, že na to stát nemá a mít nebude. Takže jsme žádost zredukovali na minimum. Teď jsem měla debatu s jedním hodnotitelem na Facebooku a on mi napsal, jestli jsem si opravdu myslela, že dostanu víc než 50 %. Z celkové žádané částky na MK jsme získali 37,5 procent a snížení oproti roku 2021 je o 46%. Netušíme, proč to tak je, žádné oficiální vysvětlení MK nepodává.

Pak nám taky doporučili, abychom z právní formy s.r.o přešli na zapsaný ústav, aby byla větší šance získat víceletý grant. Ten jsme samozřejmě nedostali, takže celá ta náročná agenda kolem byla zbytečná. Bohužel důsledkem toho nemůžeme pracovat s DPH, které nám v minulých letech umožňovalo efektivněji využít veřejné finance. Důsledkem loňských doporučení vlastně nezískáváme nic z toho, co jsme očekávali, a navíc nedokážeme uplatnit výhody, které nám doposud umožňovalo s.r.o.

A jak se teď cítíte? 

To je zvláštní otázka. Možná si to teď poprvé pojmenuji. Je to opravdu smutek a pocit ztráty. 

Jana Návratová

Komentáře